30.6.2021 – díl I

V dobách nedávno minulých, se skřípěním zubů, učili jsme se toleranci z neznalosti jevů pravopisných, našeho starosty, a mnohé zostuzené Y/I ve zpravodaji jsme raději mlčky přehlíželi. „Buďme tolerantní, nikdo není dokonalý.“ Leč pak nastupoval kalibr horší – despotický - lhářský – posléze i udavačský. Inu vůle lidu promluvila, změnu chtěla, křesťanského lidumila do vedení navolila.

Však křesťanství je vírou knihy – vědění, lásky a pokání. Symboly, jež zvěstovaly pozitivní změny. Hle, úsměv strnul brzy, ten symbol rozplynul se záhy, když ve zpravodaji se opětovně studem červenala Y/I při srážkách s přísudky. Naštěstí titul Mgr. je těchto hlásek prostý, leč uchráněn hrubek, nebyl zárukou učiva školy základní, z mého mládí obecní. Snad pokání donutilo najmout si jazykového korektora, jak nově dočítáme se v závěrečných pasážích plátku lukovanského.

Smutné je, že ani ta změna v lásce nepřišla, jak křesťanská drobněna nyní šokem předvedla. Nesouhlasný projev zastupitelky utnouti chtěla útokem na jejího otce, jenž tam ani nebyl: „Mlč, však ten tvůj táta...“ Však statná žena nedala se, prudce vstala, otce svého bránila. Již je tím známa, pro strach uděláno má, svaly od kolečka hnoje, prý přeprala prchajícího Ukrajince. Ale zde to smrdí jinde. Je, nebo není to deja vu? Je to skutečnost! V Lukovanech kádruje se dle rodičů, jak za „totáče“. Od koho naučila se ty eSTBácké praktiky, ta žena s vírou křesťanskou? Inu, v kostele ji odpustí a paní, co emeritnímu Honzíkovi psala udání, tradičním dovednostem ji naučí.

A co provedl ten starý pán, co to dceři kádrově podělal? Jak dozvídám posléze, v předsálí, jen se dotázal úřadů, zdali ty podzemní vody na jeho pozemku čistírna neovlivní, že chce posouzení, ani pro, ani proti. To neměl dělat, neboť jak ukázalo se, křesťanská starostka klonem předchozího despoty je, jeho praktiky užívá a udání okamžitě posílá, že vody neoprávněně bere. Pohádka s dobrým koncem to však není, parodie se z toho vytvoří. Ten starý pán vodu nebere, studny mu nepatří a strpět je na svém pozemku musí. Pokuta letí na zakřanský průmyslový podnik, kde zaměstnanci z Lukovan tu vodu pijí. Však záhy ukáže se, že studny byly dávno povolené. Pozor, dokonce již tehdy hydrology v posudcích bylo prokázané, že z blízkého potoka, kam nyní čistírna ústiti bude, jsou ty studny napájené. To nehodí se a tak přestaly ty studny, na chvíli kdy čistírnu povolovali, úředně existovat. Nikdo se jimi nemusel zabývat! Není, starý pane, co posuzovat, žádných studní není. Starý pán zmlkl, nechápe, za odměnu na černou listinu se dostal, možná u jiné paní i do svazku byl zapsán. Ještě že jeho děti dostudovaly. Jak čistírna glejt dostala, hnedle studny dle 40 let starých projektů začaly zase existovat. Tak je to u nás, v Lukovanech. A že snad za svá práva na stejných loukách se i jiná paní prala, že hrozili jí právníky, pokutami. Však nedala se, její právníci jim to rozcupovali, Svazek na kolena položili. Čím, co shledali? To zase nevíme? Svazek taktiku rychle změnil, ne výhružkami, leč naditým měšcem dukátů paní okouzlil. Pozemek co zadarmo pro veřejnou stavbu měli, náhle za statisíce odkoupili. A tu studii za pár desítek tisíc stále striktně odmítají.

Vysvědčení se včera rozdávalo, rozdati se mělo i starostce, a tak vynutila si většina zastupitelů mimořádné posezení. Starostka je již v menšině! Je tolerována, snad zdvižený prst? Pokání? Žádné! Naopak, v despotické noře asi zavládl chaos, jako by strach z odvolání starostky. Co kdyby ujal se toho někdo jiný. Jejda, snad ne ten z uskupení, co sliboval revizi některých věcí starých, třeba rybníku za kačku pro rybařící smetánku co ani z Lukovan není, či prodej obecního sadu, který mnohé problémy způsobil. Emeritní despota noru opustil, i se svou suitou, a na zastupitelstvo dorazil hájit hordu masa, co nedovolí žádné změny a řád starý zde udrží. A hned využil vydobytého práva místního, nového, demokratického, které v jiných obcích již desítky let mají. Mohl se ujmout slova, měl právo vyjádřit svůj názor. Však není tomu mnoho let, co to zakazoval, urážel toho, kdo chtěl se vyjádřit. Lid si musel toto právo vzít zpět a daří se mu ho udržet. Naštěstí. I byť jiskry lítají, emoce se tetelí, ale může se mluvit. Na tom se nic nezmění, i byť starostka chce kádrováním rodičů některé umlčet.

Nebylo to deja vu, byla to realita, která se vrátila. Nebyla to diskuze pána emeritního, ale diktát, kde on jediný ví, kde pravda je a jediný rozum má. Sice již neplatí, co říkal před pár lety, nyní platí to, co říká teď, ale říká to on a tak to má být: odborníci beze jmen, které nikdo neviděl.

Bylo to zajímavé, osvěžení, je nutné si připomínat diktaturu, za to mu děkuji, že se nám připomněl. Však i svého cíle docílil, přilil oleje do ohně, když zastupitelé byli schopni se konečně dohodnout na věcech, které on nechtěl. To mu „neštimuje“ – o tom v díle II.

Lukovanský demokrat
Dne: 30.6.2021 – díl I

Na hlavní stranu