Lukovanská Drbna

Místo pro život

Politické uskupení v Lukovanech
KDU-ČSL
Otevřené Lukovany

O projektu


Lukovanský spolek



Není to deja vu, ale realita. Honzík či jeho duch, skrytě vládne dál!

díl II

Ač odešel, duch odmítání všeho jiného zůstal. Umění odcházení se nekoná, Honzík emeritní jakoby do kostýmku a sukně se převlékal. Dál se udává, sebelituje a vše jiné odmítá…

Že to ta Helča nepochopí! Lid chtěl změnu. I ta strana, co ji obsadila, bývalé vedení obce drsně cupovala. Zradila myšlenku minulých voleb, teď diví se, že vyprázdněnost chodí kolem. Hledá zastání u toho, kdo pokazil to tu. Kdo zná emeritu, ten ví, co z toho číhá. Nechť bývalá ředitelka školky, či účetní, vypovídá.

A tak vzteklý chytrolín vládne dál! Diktuje i v polních cestách, kde za dvacet let od komplexních úprav byť jediný kousek nezřídil a mnohé cesty zarůstat či zaorávat nechal. A po promarněné čtyřletce Helči to bude celé čtvrt století, co marně leží plány cest. A tak jedny plány se ignorují, jiné zase přímo obcházejí, když přesune so ČOVka za kopec.

Že to ta Helča nepochopí? Věří, jak jí ten emerita přeje, aby byla lepší, aby za ní obec lépe kvetla? To si určitě přeje: „nechť sa ukáže, jak beze mňa to ide!“ Jak dychtí, aby jeho špatné projekty byly posouzeny!

Realita - žádné studie, to zakazuje se! Nechť plaťte občané, když nechcete mě, stýskat se Vám bude!

To je dobrý rádce! Tomu naslouchej, to dobře děláš Helčo, to je moudrost sveřepého manažéra.

Jářku, tak se projevilo, co projevit se muselo, dosud tiše prosazované pravidlo: „cizí nápad nepřipustit!“ Co kdyby ve prospěch to bylo? Co kdyby jiný získal chválu? To by se mohlo ukázat, že bez Honzíka to jde a v mnohém třeba lépe… „To nesmí se stát! K tomu musím Helču povolat.“

A pak to přišlo - jak z čistého nebe.

Ex-starosta k cestám moudře pravil: „…kdo se o to bude starat?“

A starostka dle jeho rady hnedle papouškovala: „…no kdo se o ně bude starat, no, kdo?“

Proč ten „hloupý“ zákon říká, že obec se má starat? On byl přeci král, ona je carevna, a tak se měli i jmenovat: „… já nechci trávu síct, já chci v kostýmku coby vrchnost choditi.“

Však dvorních šašků stále je, když se zde pevně panuje. S podporou zpravodajského ústředí to lehce jde. Štáb když zasedne, viníky odhalí, koho udat napoví a jádru atomovému či raketám balistickým také rozumí, čajem se přitom osvěží. Emerita vše znal, rady nechtěl, kdo radil, toho vyměnil, za dotazy trestal a okolí svého trůnu starostí zbavoval, aby bez starostí dlouhá léta panoval.

Prodal sad v jádru obce, aby nemusel se starat klestím, trávou, či park tam zbudovat. Dům č. 1, perlu a dominantu obce, kde centra jiné obce budují a získané státní dotace do nich pumpují, prodal, aby nemusel se starat. Pronajal rybník za kačku do doby, kdy budeme všichni mrtví, aby nemusel starat, třeba vyvážením bláta. Prodal budovu na točně s technickým zázemím, aby nemusel se starat. Údajně chtěl prodat školku, aby nemusel se starat. Zde již na odpor narazil, mnohé však již rozprodal.

Nad jeho síly bylo starat se o projekt kanalizace, vypořádat se s argumenty, získat a porovnat tvrdá data. A na dotazy hnedle lhal, jak nedá se s tím již nic dělat… V době, kdy to šlo, bez časových ztrát. Když ČOVku přesunul za kopec, projekt rychle hodil na Svazek! Když se lid ptal, pány ze Svazku povolal. A ti také lhali, jak jiné plány vůbec neexistovaly. Obec tak rozdělil, jedněm stačí tupá víra, že dobré to je a vy druzí, porovnání dat či analýz se nedočkáte. Chyba má se nepřipouští, nepřizná, tomu zamezí má Helča. Pravdu hloupí v datech stejně nepochopí, hloupost voličů, na tu musíš vladařsky spoléhat.

A Svazek, ten se stará, jak mu vyhovuje. Svazek zde nebydlí, nikdo z nich tu nebydlí a to je příležitost, velká příležitost a tak tlačí se, tlačí, nyní na projekt, pak i na hovna do kopce, to jistý servis je, za který se inkasovat bude. Jinde Svazek úkolují, rozpočet posuzují, za připomínky lidu děkují, během roku klidně projekt přemalují. Nu co, takové sousto v jiných obcích nepřijde. Nechť karty subdodávek rozdají se do voleb. Kanál bude Honzíkovým pomníkem, tak to je, tak to bude.

Krajinu však napravovat stále jde. A když mokřady jsou mediálně dobré jen, zkusme ty cesty! V nich nerodí se komáři, jak upozorňuje Helča, když škrtá navrhované tůně. Prý nebyl to její nápad, tak na hmyz to pěkně svede, ač jiné mokřady, načerno, údajně obdivuje.

Možná tudy povede cesta na ty naše necesty, jak radí judikatura: „ …existuje-li místní účelová komunikace, která je vedena v katastru nemovitostí a je majetkem obce, pak nese právě obec, jakož majitel cesty a zároveň subjekt za místní dopravní infrastrukturu primárně zákonem určený, odpovědnost za škodu na konkrétním nemovitém majetku té osobě, které vznikla v přímé souvislosti s neudržováním právně existující přístupové cesty jakožto explicitní omezení využívat práva k nemovitosti …“

Není to o diskuzi, zdali ano či ne, to říká zákon, je to o diskuzi kde, kdy, jak a za kolik.

A hlavně, když se nestarám, nebráním v péči a práci druhým – tj. rada pro H&H (nečti jako Hloupost a Hloupost, ale jako Honzík a Helča).

Lukovanský demokrat



Dne: 3. srpna 2021

Na hlavní stranu