V Lejnových lázních na Dolině plavou akvabel koaliční lejna lidová s lejny mladými v tichém poradenství lejna „důvěrníka“ - krycím jménem Alba. Proč ne, však má zkušenosti, jak napovídají registry archivní ty žumpy totalitní. Opodál přihlíží lejna veselejší či ta opoziční, zprvu mlčící, nechápavě zírající, časem se přidávající a tleskající.

Jako by nic křížem krážem plove bezvýznamné lejno schovávající se za demokrata - nikdo neví, že je to on. Nepátrejte, v kanálu klidu dopřejte mu! Vždyť lejno za to nemůže, stejně nemá naco upozorňovati, v lázních platí jen ty zákony jedniné, přírodou svázané. Třeba zákon Archiméda, toho nikdo neobejde - a tak lehké lejno si poplave, kdežto to těžké, opilecké, pěkně ke dnu padne, jakmile opodál z hostince odpadne.

V rohu lázní si v rytmu „spadla lžička do kafíčka“ poskakuje lejno drbny lukovanské, marně chytá signál svobodného internetu. Nevzdává to, nasazuje šnorchl a potápí se - hledá kábl optický. Zbytečně, zde jsou lejna si rovná a nahá, bez internetu, bez ničeho, nikdo nic nemůže, ani hlásat trestní oznámení, ale ani psát kritické manifsety. Třeba umlčí jej svatba, však starostka jej klidně oddá…

Hle, tiše, pšššššt, něco jede v tobogánu! A tu padá do bazénu samo schopné lejno emeritní. Chvíli je ticho! Že by spasitel lejn? Alba jásá, kraulem plave vstříc, lejno demokratické se schovává, potápí. Ale ne, zde je jiná kultůra, zde brousí se hrany a padají mantinely, zde se neudává, lejno jako lejno, zde jsme si rovni.

A tak se všechna lejna radují a vřískají, společně a radostně cákají. Třeba i lejna spolková, či ta šálková, vodním pólem již nesportující župa sokolovská, ba i lejna v klubu zvážená, a dokonce myslivecká, jak ve skoku odhazují zbraň, když navlhnul jim prach.

V lukovanech se všechna lejna mají ráda, plavou zank, plavou kraul a svorně se těší jak proženou je čerpadla. Bože, to je nádhera!

Lukovanský demokrat