Sedám nad bílý porcelán a novým zpravodajem listovat začínám. Jsem nadšen, stává se hoden nové doby, je plně v barvě a na papíře dobrém. Nadšení úvodem pokračuje, již je to kultivované, kdy náš představený nevyřizuje si účty hned úvodem. Dále dozvídám se fakta ze zasedání zástupců našich, jenž u nás, v Lukovanech, převyšují hrdě dobu lidskoprávní, je více feminizované, než brojí nejurputnější světové feministky. Celých 71 % má lukovanských dam! A že ty dámy se umí k sobě chovat, to jsme vskutku nečekaně prožili na posledním sezení, potleskem to stvrdili. S nadšením listuji dále, čtu co bylo na koncertě, ohňostroji a pak vrásky mi vyskakují a svěrače povolují, přichází náhle zcela jiný článek:

Jak je to srealizací projektu „Lukovany – kanalizace a ČOV?“

Jak dočítám tento článek, napadá mě literát Kafka, který napsal: „Dobří serou stejně. Aniž o tom vědí, serou ostatní podle módy“.

Aniž by kdo tušil, Kafka do posledního zpravodaje se vtěsnil. Z článku, tohoto času zastíněného kovitem, plyne, že sere pořád stejně, a zase znovu stejně dobře, jistý pan M. T. naší paní starostku. Ta nevydržela a odklání vinu na toho, kdo hledáním pravdy ji neustále dobře sere.

Však ona ale možná sere podle módy. Módou našich posledních starostů jest, u nás ve zpravodaji, útokem stínat zdejší kritizující sráče. Tudíž módně snaží se nasrat jistého kritikpána M. T. a co víc, vůči němu nasrat i všechny další z nás. Skrytě vzkazuje všem, nemějte ho rádi, záškodníka M. T.! Vždyť ten náš „Akvapark lejnový“ kvůli němu nebude, kvůli sráčovi, tomu „eMTéčkovi“. Prstem na něj ukázala, však pod zkratku iniciálu jej anonymizovala, v duchu doufající, že skryje úmyslu, však plně katolicky věřící, že všichni vědí, o jakého bližního to jde.

Velká akce, velká stavba a jen malý článek... Velké otázky zůstávají. Ve zpravodaji opět bez dat, bez čísel, jen útok a emoce. Že „Svazek“ to zastavil. Bez nás, bez našeho posouzení a vyjádření? To jsou soukromníci pracující vlastním kapitálem? Či pracují s veřejnými prostředky, jednou námi placenými! Na základě čeho, kdo to rozhodl a podepsal? Že maličký lukovanský záškodník „eMTéčko“ to zhatil – to pak borce je! Vždyť slyšeli jsme, jak projekt činili experti vyvolení a nebyl levný, mnoho stál, je dokonalý. Tak jaký strach? Však píše se v tom článku, že vše mu shodili, stěžovateli. Tak z čeho mají strach? Však povolení platné je, nebo není snad? Že dotace asi nebudou, protože to je pozastavené! To smysl nedává, to se u dotací posuzuje? Vždyť posuzuje se komplexní projekt, až předložený je!

Není pravda jiná? Že dotace pro vysokou cenu a rozpory v plánech nebudou, jak sám pan „eMTéčko“ nejen skrze drbnu všechny varoval? To by vrchol byl, házet vinu na toho, kdo na chybu ukázal! Či právě proto? Kde pravda je?

Škoda, tak skvěle ten plátek začínal. Na chvíli jej odkládám a doufám, že se toho kanálu jednou dočkám. Zatím jsem v tom se svými lejny sám, nemají se s kým potkávat, ale pravdu svou mám:

Já lejno, já lejno, já lejno mám,
to vám přísahám, nelžu vám.
Každé ráno lejno mám, do mísy ho odkládám,
jsem rád, že nejsem sám, že to lejno mám.
Někdy ho však proklínám, že ho mám,
to když větráky furt a znovu zapínám.
Já nelžu vám, pravdu vám dokládám,
klidně vám ho vokážu, přijďte knám, že ho mám.

Svěrače se stahují, nabírám odvahu a pokračuji ve čtení. Ulevuje se mi, dozvídám se fakta, co bylo za sbírku, kurz první pomoci tu byl, co dělají dětičky, o charitě, že hořela myslivna, že bude se uklízet, že už tu máme vlčata, budou dílničky i divadlo… Jsem právě za půlkou a dostávám se k Šálku čaje, to již bude oddych, společenská rubrika, těším se…

Zvyšuje se mi tep, zdvihám obočí. Všechno jsem četl jednou, toto však dvakrát, jisté pasáže i víckrát. Snažím se chápat, co nám článek chce říct? Co nám autor chce vzkázat? Na Šálku se seznámili se situací na politické scéně! A dokonce s životem některých exponovaných politiků?! Boha! Co to tam probírali, nějakou svodku? Je zde nějaké ústředí?

Ne, ale jo. Oni dokonce vědí, kdo financuje ty demonstranty na Letné! To je síla, neměli by se scházet v podzemí? Ale ono to nekončí! Po vnitřním nepříteli následuje ten vnější, světe div se: americký imperialista. On připravuje smlouvy, tajné, na vybudování vojenské základny u nás. Zbaví nás jurisdikce, budeme čelit útoku...

Začínám se bát, leč uklidňuji se záhy, dozvídám se, že již mají „zrádce“, dokonce jejich jména a hlavně, nebude to u nás v Lukovanech, ale na severní Moravě. Tak proč se o tom píše v Lukovanech? Šifra!!! Jasně, je to šifra! Ty zprávy jsou schované mezi textem o výstavě, o Zlaté uličce v Praze, o krojích... Je to šifra. Kurva, co vše se nedozvím v Lukovanském zpravodaji, až děsí mě, co všechno probírají a co asi všechno vědí. Kdo platí je?

Sbírám odvahu a pokračuji dále. Pořád držím Lukovanský zpravodaj a již jsem zvládl Letnou v Praze, severní Moravu, USA a nyní letím do Černobylu na Ukrajině. A hned nejtučnější článek zpravodaje, dvě a půl stránky. Chudák místní záškodník „eMTéčko“, jemu věnovali jen půl stránky. Doufajíc, že odpočnu si u lehkého žánru, cestopisu... Znovu zdvihám obočí, když dočítám ten článek. Jsem zmaten, skládám střípky informací. Objímá mě nový pocit, úleva z minulosti, strach z budoucnosti: „že tehdy se moc nestalo, ale teď, kdy ta Ukrajina zkoušela nekvalitní americké palivo…“ Lukovany prominou, jejich zpravodaj odkládám, nepálím, pro budoucí archeology uschovám. Ohýbám jej, přehýbám, stůl v garáži jím podkládám. Na dvorku se prohýbám a jsem rád, že jsem zpět u milovaných Lukovan.

napsal: Lukovanský demokrat

Dne: 13. dubna 2020

Na hlavní stranu